Jmenování Josepha Liebermana jako kandidáta Demokratické strany na viceprezidenta vzbudilo mezi americkými islamisty (nazývanými také fundamentálními muslimy; o umírněných muslimech je zřídkakdy slyšet) představujícími významné muslimské instituce ve Spojených státech celou škálu reakcí. Neočekávaně rozdílné názory na nominaci věřícího žida skýtají pohled na to, jaké obavy, naděje a priority mají ti radikálové, kteří jsou v Americe mluvčími islámu.
Ti, kteří na Liebermana reagovali negativně, měli dvě hlavní obavy. Za prvé se bojí, že americká vláda se ještě více přikloní k Izraeli. Hussein Ibish, vedoucí public relations pro americký arabský Výbor proti diskriminaci se vyjádřil, že Liebermann projevuje oddanost Izraeli, „jaká nemá u žádného potenciálního prezidenta obdobu". Někteří z těchto extrémistů se snaží zpochybnit legitimitu volby Liebermana tím, že opět vytahují starou pověru o dvojí loajalitě. Khalid Turani, výkonný ředitel organizace Američtí muslimové pro Jeruzalém, mluví o senátorovi za Connecticut jako o člověku, který „zajde hodně daleko, aby sloužil izraelským zájmům". Louis Farakhan, který stojí v čele muslimské organizace Nation of Islam (Islámský národ), nepravdivě uvádí, že Lieberman je izraelský občan, a útočně se ptá: „Bude věrnější Ústavě Spojených států ... nebo Státu Izrael?"
Za druhé, islamisté zastávající teorie spiknutí vyjadřují nad volbou Liebermana totální beznaděj. Yahya Abdul Rahman z islámské internetové stránky Islamic News and Information Network hovoří o tom, že „mnozí muslimové jsou právem rozhořčeni", ale utěšuje je na základě Koránu, že ačkoliv USA a Izrael se zdají být silní, jejich pád je blízko. Skupina Jamaat al-Muslimeen International se sídlem v Baltimore zase vidí v Liebermanově nominaci znamení toho, že Židé již nemusí ovládat Ameriku ze zákulisí, nýbrž mohou tak činit otevřeně. K tomu varovně dodává, že američtí muslimové „by měli tuto situaci pečlivě zkoumat a znovu promyslet svou strategii".
Překvapující však je, že jiní islamisté nalezli na Liebermanově jmenování pozitivní prvky, alespoň na veřejnosti. Uznávají, že nedávno byl jedním z iniciátorů rezoluce v Senátu, která chválí americké muslimy a staví se za jejich neoprávněné stížnosti ohledně jejich „diskriminace a šikanování". Aly Abuzaakouk, ředitel Americké muslimské rady, považuje Liebermana za „přítele americké muslimské komunity". Tato organizace mu dokonce v roce 1998 udělila „Cenu Abu Sauda za vynikající službu" ve prospěch islámu.. Khaled Saffuri, výkonný ředitel Islámského institutu, zase vzpomíná na to, jak Lieberman (spolu se 14 dalšími kongresmany) hostil první večeři při příležitosti konce ramadánu slavenou v americkém Kongresu. Saffuri jej, s výjimkou postoje k arabsko-izraelskému konfliktu, považuje za „velmi pozitivního" a „jednoho z nejrozumnějších senátorů, pokud jde o vztah k muslimské komunitě". Podobně Salam Al-Marayati, ředitel Muslimské rady pro veřejné záležitosti, se domnívá, že Gorovo rozhodnutí je správné, neboť „pomůže muslimům" tím, že se posílí americký pluralismus. Čti: jeho jmenování otevírá dveře pro to, aby muslimové mohli kandidovat ve volbách.
Tyto rozdílné reakce ukazují na dvě hlavní otázky, v nichž jsou američtí islamisté mezi sebou rozděleni. Za prvé, mají různé priority: někteří vidí arabsko-izraelský konflikt (a jiné mezinárodní otázky, jako Kašmír či Kosovo) jako svůj hlavní zájem. Jiní mají za to, že na prvním místě jsou zájmy amerických muslimů. Ti sice mají pochybnosti ohledně Liebermanova postoje k Izraeli, ale větší důraz kladou na jeho přátelskou politiku vůči jejich vlastní komunitě. Za druhé, islamisté se liší v temperamentu. Zatímco jedni pracují v rámci amerického politického systému, zastánci svaté války stojí mimo něj. Pro první skupinu představuje pozvánka na akci do Bílého domu vrchol úspěchu a dalším jejich cílem je, aby muslimové mohli být voleni do Kongresu. Ti druzí však podobné cíle kritizují jako projev přijetí „kapitalistické, rasistické a imperialistické mocenské struktury", kterou chtějí zničit. Navzdory všem rozdílům mají však všichni islamisté jednu společnou touhu, kterou nazývají „islamizace Ameriky". Nepředstavují si pod tím nic menšího než záchranu Spojených států jejich proměnou v muslimskou zemi. Ačkoliv je tato představa ještě vzdálená, domnívají se, že čas pracuje pro ně. A jakkoli to zní podivně, mnozí vidí Liebermanovo jmenování jako krok k tomuto cíli.
