"Prudký a ostrý obrat Obamovy administrativy proti Izraeli", jak jsem to nazval, má tři bezprostřední důsledky, předvídatelné a kontraproduktivní, směřující k dalším obtížím.
První důsledek: rozhodnutí Baracka Obamy přitvrdit vůči Izraeli se přenáší do stupňování požadavků Palestinců vůči Izraeli. Počátkem července šéf palestinských úřadů Mahmud Abbas a jeho hlavní vyjednavač, Saíb Irikát, trvali na pěti jednostranných závazcích se strany Izraele:
- nezávislém státu Palestina;
- stažení Izraelců za hranici z doby před válkou v červnu 1967 a vyklizení palestinského předmostí mezi Západním břehem a pásmem Gaza;
- "právu návratu" vysídlených Palestinců do Izraele;
- usnesení o trvalé platnosti všech prohlášení na základě Abdulláhova plánu z roku 2002;
- úplném zákazu stavební činnosti Židů ve východním Jeruzalému a na Západním břehu.
Cíleným publikem tohoto seznamu vzniklého v předstihu jsou Palestinci a Američani; z textu je zřejmé, že tyto přemrštěné požadavky jen zmenší ochotu Izraele k ústupkům.
Druhý důsledek: vláda Spojených států přejímá Abbásovy pokyny a předává je Izraelcům. Abbás si Američanům stěžoval, že výstavba dvaceti bytových jednotek a podzemní garáže v části Jeruzaléma východně od čtvrti Šimona Spravedlivého, 1,4 km severně od Starého města, vychýlí demografickou rovnováhu. Státní department spěšně povolal izraelského velvyslance ve Washingtonu, Michaela Orena, na 17. července a předalo mu výzvu k zastavení plánované výstavby.
Něco o pozadí: sionisté založili čtvrt Šimona Spravedlivého v roce 1891 na základě koupě území od Arabů, pak ale území opustili v důsledku arabských bouří a jordánské agrese. Amin al-Husejní, jeruzalémský muftí sympatizující s nacismem, nechal ve třicátých letech postavit budovu, později sloužící jako hotel Shepherd (nezaměňovat s hotelem Shepheard v Káhiře). Po roce 1967 Izraelci označili pozemek jako "vlastnictví nepřítomného". V roce 1985 americký podnikatel Irving Moskowitz pozemek koupil a pronajal ji pohraniční policii do roku 2002. Jeho společnost, C&M Properties, získala před dvěma týdny definitivní povolení k renovaci hotelu a k výstavbě bytů na pozemku.
Třetí důsledek: Požadavek USA způsobil rozhodnutí Izraele nepodrobit se, ale znovu zaujmout tradiční postoj. Velvyslanec Oren požadavek zamítl. Předseda vlády Benjamin Netanjahu, který se přiznal, že ho americký požadavek "překvapil", ujistil své kolegy, že "se kvůli této věci nezhroutí."
Netanjahu navenek zavřel dveře ústupkům. Ujistil, že suverenitu Izraele ohledně Jeruzaléma "nelze vzít v potaz", poznamenal, že "obyvatelé Jeruzaléma si smějí pořizovat byty ve všech částech města" a kousavě připomenul, že "v posledních letech arabští obyvatelé získali nebo si pronajali stovky bytů v sousedství Židů i v západních čtvrtích města a my jsme se do toho nemíchali.".
"Tím je řečeno, že Arabům se nezakazuje kupovat byty v západní části města, ani Židům se nezakazuje kupovat či stavět byty ve východní části města. Je to politika otevřeného a nerozděleného města, bez rozlišování podle náboženství nebo národní příslušnosti."
Pak následuje jeho naléhavé finále: "Nemůžeme přistoupit na myšlenku, že Židé nemají právo žít a nabývat majetek v kterékoli části Jeruzaléma. Mohu si jen domýšlet, co by se stalo, kdyby někdo přišel s návrhem, že Židé nesmějí žít v některých částech New Yorku, Londýna, Paříže či Říma. Z toho by jistě byl velký mezinárodní poprask. Podobně tedy nemůžeme souhlasit s takovým nařízením ani v Jeruzalémě.".
Ministr zahraničí Avigdor Lieberman toto stanovisko rovněž potvrdil, zatímco ministr pro informace a diasporu Juli Edelstein dodal, že požadavek USA "je důkazem, jak je nebezpečné nechat se zavléct do rozhovorů s cílem zmrazit osídlování. Takové rozhovory vyústí v požadavek úplného zmrazení našeho života v celém státě Izrael.".
Od 27. května, kdy Obamova administrativa začala své výpady proti izraelskému "osídlování", projevuje nečekanou naivitu; musela vůbec začínat znovu poučením z dobře známé skutečnosti, že Washington neuspěl, kdykoli mistroval svého hlavního spojence na Středním Východě? Projevila tedy vyloženou nekompetentnost, když vytáhla do pole ve věci, v níž v Izraeli existuje shoda názoru - nikoli pouze o nějakém vzdáleném "předmostí," ale o čtvrti Jeruzaléma, která je chloubou sionistů od roku 1891.
Jak dlouho potrvá, než si Obama uvědomí svůj omyl a ustoupí od něho? Kolik škody do té doby napáchá?
